Český pes v Peru? Zní to bláznivě, že? Honza Drobný, to už od začátku viděl jinak. Sbalil sebe, pochroumaného psa Tekyho a vydal se na několik měsíců do Peru a následně Thajska kde žil a cestoval.

Unbelievable! A Czech dog on a Peruvian Machu Picchu. Sound crazy? Honza Drobný takes it seriously. Packed his backpack and moved with an invalid dog Teky for several months in Peru and then to Thailand for a big trip. Interested in? Wanna know more? Continue in English version.

VIDEO: „O cestách, psech lidech a vztazích“ | „About journeys, dog people and relations“

Když se někomu povede propojit cestování s hlubší myšlenkou pomáhat ostatním, bez ohledu na to je-li to člověk či pes (nebo zvířata), stojí za to ho podpořit, třebas i krátkou reportáží.

Pes na 14 denní dovolené v Thajsku? Nesmysl!

„Určitě prosím zdůrazni, že nejsem příznivcem letecké přepravy psů na dovolenou, zejména do vzdálených destinací. Táhnout psa na 14 dní do Thajska je prostě nesmysl. Jiná věc je, když se někam skoro stěhuješ a nevíš, kdy se vrátíš. To je jiná situace a pes se zkrátka neopouští.“ Těmito slovy Honza zahájil rozhovor a rovnou tím vysvětlil proč je Teky první český pes, který se prošel nad Machu Picchu…

… chtěla jsem se Vás zeptat, máte psa?

Pes na cestách – cestovat se psem je specifické, jak Tě vnímalo okolí? V Peru se ke psům nechovají zrovna přátelsky. Byla to výzva nebo Ti pes naopak otevíral dveře?

Vím, kam tím míříš. Myslel jsem si, že pes bude v mnoha ohledech překážka, ale bylo to jinak. Vlastně za skoro celý pobyt v Peru jsem neplatil ubytování. A to asi i díky Tekymu. Místní to vnímali tak, že když se někdo táhne přes půl planety se psem, kterého vlastně ještě zachránil, tak to asi nebude „úplnej ko*ot“ (pozn. redakce, zveřejněno v originálním znění s laskavým svolením Honzy), takže pes, Teky, mi paradoxně otevíral dveře.

To jsi ale dopředu netušil. Zjišťoval jsi nějaké informace dopředu, kde tě případně ubytují i se psem?

Když jsem mířil do Peru, tak jedinou věc, kterou jsem měl zajištěnou, byl hostel na prvních pár dnů. Tam jsem věděl, že mě ubytují se psem. V Latinské Americe pes nesmí skoro nikam, tak jsem chtěl mít jistotu na prvních pár dní. I tak to byla výzva, protože místní očekávali psa typu čivava a bojové plemeno je trochu zaskočilo. Fakt, že ručím za případné škody, je uklidnil. V Thajsku to bylo jiné. Měl jsem domluvené ubytování a pak jsem už bydlel ‚ve svém‘.

Ohledně letecké přepravy – pes a zavazadlový prostor. Jak moc pes trpí v zavazadlovém prostoru?

Myslím, že neexistuje obecná pravda. Kolikrát když vidím ty psy, teda spíše ty lidi jak jsou neurotičtí, ten pes je z nich úplně na mašli. Zkrátka když je neurotický člověk, formuje tak i povahu psa a ten je pak stresař. Ještě odbočím, to platí obecně. Místo uklidnění psa ve stylu „nic se neděje, tady budeš ležet“, kolem něj pobíhají a ještě více povzbuzují stres. Těmto lidem bych vůbec nedoporučil se psem cestovat.

Z tvé odpovědi mezi slovy ‚vnímám‘, že Teky neměl ani žádné uspávací kapky, chápu to správně?

Ty rád cestuješ, viď. Když sedáš do letadla, musíš se přiopít? Ne? Tak vidíš 🙂 Navíc na tyto dlouhé lety, není spolehlivý způsob, který by je uspal na celou dobu letu. Jak se asi musí cítit pes, který se probudí, neví kde je, neví kde je pán a kdo ví, jak se srovnal se změnou tlaku. Oproti tomu, když ví, že ty ho dáš do přepravky, ví, že ho neopustíš, důvěřuje ti, tak je klidný. Zase odbočím, ale lidi, co mají ta zvířata jako děti, si neuvědomují, že když z něj ‚dělají člověka – dítě‘, není to služba psovi. Ke psovi se jednoduše chovám jako ke psovi – je to prostě jiný živočišný druh. Neznamená to však, že by byl něco méně. Kupříkladu, já se ke psům chovám možná lépe než k lidem. Ale zpět k myšlence. Pes musí mít v pánovi oporu. Je to smečkové zvíře a k vůdci smečky musí vzhlížet a důvěřovat mu. Jakmile tomu tak není, jsou rozmazlení, neurotičtí. Často je to pouze projev samotné nedůvěry k pánovi.

Kdybys měl možnost na svojí cestě něco udělat jinak, změnil bys něco?

Na to se mě ještě nikdo nezeptal, dokonce ani já sám sebe. Úplně upřímně, ve vztahu k psovi se mi obě cesty povedly. A není to neskromnost, protože třeba ve vztahu k sobě jsem dost živel a magor. Ve vztahu k psům jsem opravdu zodpovědný. Vždy mám plán B, C a nenechávám nic náhodě.

Jak se rodila kniha

Kdy ses rozhodl, že napíšeš knihu? Jak sám říkáš na přednáškách, rozhodně nebyla z počátku v plánu.

Byl jsem v Peru už několikátý měsíc. Lidé mě na facebooku psali zprávy, jak jsou nadšeni, měli dotazy a já jsem si začal uvědomovat, že je to skutečně asi něco unikátního. Ne jen v Čechách, ale vlastně ve světě vůbec.

A jak jsi tedy začal? Psal jsi už v průběhu cesty?

Dělal jsem si poznámky. Mám asi 4 velké sešity ručně psaných poznámek, k tomu něco okolo dva a půl tisíce audio mailů a asi 35GB fotek a videí. Když jsem sestavoval knihu, díval jsem se jen na fotky. Uvědomil jsem si, že materiálů je moc a řekl si, „když budu psát vše z hlavy a z fotek, budu zpět v náladě, v jaké jsem do Peru přijel (strach, očekávání, neznalost) a provedu tím čtenáře autenticky“. Audio poznámky a sešity jsem vůbec neviděl.

Závěrem jedna cestovatelská otázka. Když jsi poměrně dlouho žil v zahraničí, naučil jsi se španělsky nebo thajsky?

To je opravdu sranda, já jsem dost lempl. Jako malý jsem se naučil anglicky a s tou jsem vystačil. Postupem času jsem si našel v cizině lidi, co mluví anglicky a s těmi jsem vše vyřešil. S ostatními, to bylo jen pár slov tou mojí „pátkovštinou“ ať už šlo o jednu či druhou zemi. Jednoduše, VŽDY JE CESTA, ne jen jak se dorozumět.

Honza Drobný, cestovatel, publicista a milovník zvířat a přírody. O svých cestách s parťákem Tekym zábavně přednáší pro všechny věkové kategorie. Nedávno vydal knihu, která má v sobě víc než jen zábavné postřehy z cest. Její obsah má velký přesah a dokáže inspirovat nebo alespoň donutí přemýšlet.

English version

When a man combines travelling with honourable thought of helping others, no difference if they are human beings or animals, it is definitely worth supporting it.

Don’t bring a dog for a 14-day trip to Thailand

„Please point out, I am really not a patron of an idea of taking dogs onboard when you travel so far, especially for long flights. To take a dog in Thailand for 14 days is a nonsense. There is a different situation when you move somewhere and don’t know when you come back. In that case don’t leave a dog alone at home.“ Honza started our interview with these words and simply explained why Teky has been the 1st Czech dog on Machu Picchu…

… a simple question, do you have a dog?

To travel with a dog is unique in some ways, was there a different approach of locals? Because in Peru it is not that common to be friendly to dogs. Was it challenging?

I understand your question. In the beginning, I thought, to travel with a dog would be more challenging than it really was. And with a quick look back, almost for the whole time I didn’t have to pay for accommodation in Peru. Maybe that was because of / thanks to my Teky. Locals understand it in a way that when a man travels with an invalid dog so far and takes care of the dog, then the person must be a good guy. In other words, thanks to my dog I was welcome.

That was unexpected experience. Before you went, had you checked when it comes to accommodation, if the dogs are allowed?

I found a hostel for first few days on my first journey. They were comfortable with dogs. I wanted to have a place to stay because in Latin America dogs are almost everywhere forbidden to enter. However, at the same time it was a challenge. They expected a small dog like chihuahua, not the bull terrier dog type. After ensuring them of taking all responsibility on me for possible damages (furniture etc), they were finally ok with it. The trip to Thailand was easier. I had had a deal with a friend to stay there for some time and then moved to my rented cottage.

Thinking of airlines and plane trunk – a space for dogs. Is a dog comfortable with it?

There are no general rules, I think. Sometimes dogs are crazy because their owners are neurotics and mad. The owner is forming dogs temperament. And it is a general rule. Tell them „stay calm, it is ok, lie there..“ instead of running around and stressing it more and more. The second sort of people I can recommend not to travel with a dog.

There is the obvious answer between words, Teky hasn’t had any sleeping drops when went to plane trunk. Am I right?

You love travelling, do you? When you are getting on board, do you need to be drunk or on a medicament? No, of course. And there it goes. There is no reliable way to keep dog sleeping during the whole flight. Think, when it wakes up, confused, with no idea where it is and who knows if it was ok with pressure. On the other hand, when the dog knows, you put it in the box, trust you and know you will not let it alone, then is ok and relaxed.
Let me turn my mind. People behave to dog in the same way as to each other. ‚Making‘ human/child from a dog it is not good for it. It doesn’t mean that dog (animals) are something less. I wonder, I behave better to dogs than to humans :). But back to the idea. The dog has to trust you. You have to be the leader. Dogs are pack animals and respect the pack leader that you have to be. When you arent, then dogs are spoiled and nervous and behind this behaviour, there is not enough trust to the owner.

Throwback in time, if you have a chance to change things or decision. What it would be?

Wow, have nobody asked me, neither do I have asked me yet. Truly, in a case of care and travel with a dog, both trips were successful. I am not immodest, cause in my case I am unrestrained. In case of dogs, I am very responsible. I always have a plan B and C and I don’t let anything happened.

How the book had been written

When had you decided to write a book? As you told on presentation, it hasn’t been planned at the beginning of a trip.

I ‚ve been to Peru several months. Followers on a Facebook had been writing me a lot. Questions, greeting lots of reactions. I ‚ve slowly realised, I am doing something unusual, unique. Not in a meaning of Czech people but generally.

And how had you started? You ‚ve been writing during a trip?

I did notes. I have 4 notebooks of handwritten notes and ideas. Then about 2500 voicemails and about 35GB data of pictures and videos. To be honest with you, I ‚ve realised I have really lot materials and if I write according to photos and memory, I get back in the mood when I ‚ve been to Peru (fear, expectations, without knowledge). Then I can lead the readers authentically. Other materials I haven’t checked during writing.

At the end of the interview the travellers‘ question. You ‚ve been living such a long time abroad. Have you learned the language? Spanish, Thai?

That’s fun. I am a lazy guy. When I was young, I ‚ve learned English and that was enough. I met a people with I can solve everything in English. So I learned only a few phrases just for a fun and to be close to culture in both countries. Simply THERE IS ALWAYS A WAY to understand each other.

Honza Drobný, traveller publicist, animal and nature lover. He is presenting his experience from travels for a wide audience in a really catchy way. This time he is publishing a book, telling a story as well as can inspire you or at least give an impulse for thinking from a different point of view.