Max Nesázal, je dobrodruh a pivovarník, který miluje pivo. Miluje ho tak moc, že neváhal založit si vlastní pivovar i poté, co se přesunul do dalekého Tibetu. A jak se vlastně našinci v dalekém Tibetu žije? O tom je pokračování rozhovoru, ve kterém nám Max přiblíží život v tibetské Garze.
Maxi, žiješ v Tibetu už nějakou dobu. Pokud bys mohl srovnávat, jací jsou vlastně Tibeťané jako národ, když je srovnáš s jinými národy, které jsi během svých cest poznal?
Tak především jsou to lidé jako všichni ostatní. Možná v některých situacích trošku divočejší. Srovnal bych je třeba s národy jižní Evropy. Ale rozhodně jsou nám kulturně bližší než třeba Číňané.
Všiml sis jak se nic neděje, když jde velká skupina Evropanů? (pozn. redakce: v Taghongu jsme byli se skupinou studentů čínské medicíny) Nic, to v Chengdu by si vás fotili na každém kroku. Místní lidé jsou na cizince zvyklí. Potkávají někoho téměř každý týden.
Protože aktivně nežiješ v Čechách, zeptám se velmi netradičně. Jaký jazyk je ti vlastně nejbližší?
Když mám něco říci bez přemýšlení, tak rozhodně angličtina. Psaní rozhodně angličtina. Jak psanou Češtinu moc nepoužívám, tak jsem s gramatikou sklouzl zpět k páté třídě. Ale když na tom zapracuji zlepší se to velmi rychle.
Jak se ti daří zvládat tibetštinu?
Domluvím se, ale je stále co se učit. V tomto ohledu mi opravdu hodně pomáhá moje žena a můj obchodní partner. Složité na Tibetu je, že se tu mluví mnoha dialekty. V západním světě se nejvíce učí dialekt Lhasy, jenže tím se mluví je ve Lhase a menší části Indie. Zbytek míst, kam se může cestovatel dostat, používá jiné dialekty. Myslím si, že nejlepší dialekt pro dorozumění je archaický dialekt zvaný „Hantom“. Mluví se s ním na severu a používají ho i nomádi. A právě díky nomádům se tak rozšířil. Ale s angličtinou si tu člověk obecně velmi dobře vystačí.
Vážně? To je tedy oproti Číně, abych byl přesný oproti Sechuanské provinci, dost rozdíl.
Ano, to je velký rozdíl. Zajímavé je, že za to může technologie. Ta samá, která pomohla rozšířit tibetštinu a zvýšila gramotnost.
Myslíš internet? Všiml jsem si, že na to, že jsme v horách, tu je wi-fi opravdu rychlá.
Ano, je pravdou, že internet tu má už skoro každý. Už je to zkrátka i ve zdejších městech součást životního stylu. Co se technologií týká, měl jsem na mysli hlavně Apple. Byli jedni z prvních (nebo minimálně tady v Číně), kdo přišli s Tibetštinou v mobilu. Proto 99% telefonů jsou tady iPhony. Naše sousedka, taková stará babička, dáš ji do ruky telefon a ona si automaticky prohlídne fotky a pustí videa. Tím, že nejstarší model je tady iPhone 3S, tak tlačítkové přístroje ani používat neumějí. Nic jiného než dotykové tu nepamatují. Ale to je jedno. Je to krásný příklad, jak technologie pomohla gramotnosti a to nejen při rozvoji tibetštiny, ale také angličtiny.
Telefonní signál, silná wifi, krásna krajina. Jeden by řekl „Ráj pro cestovatele“. Jak místní vlastně turisty vnímají? A potom mě hned napadá, fotí se rádi?
Většina lidí co sem zavítají, jsou cestovatelé respektující kulturu. Takže s klidem mohu říci, že cestovatele mají rádi. Když už ses ale zeptal na to focení. Vždy je lepší se zeptat a umět respektovat i možné ne, které může přijít. To je mimochodem jedna z věcí, která vadí místním na zájezdech z Číny. Přijede autobus plný Číňanů, vyběhnou s velkými objektivy a namíří je ze vzdálenost 10 cm na obličej tibetské babičce, aniž by se zeptali. Pak se o zdvořilosti a respektu dá více než polemizovat. Bohužel pak jim to zase místní lidé vrací jinak. Třeba v podobě předražených svezení na koních okolo chrámů (směje se).
Abych ale dokončil odpověď k focení. Z širšího pohledu vzato, Tibeťané se focení nebojí, ale záleží čím fotíš. Pamatuji si, jak tu byla jedna dokumentaristka, která prodala foťák a koupila si ten nejlepší iPhone (ve své době) a fotila tím. Mobilu se tu nikdo nebojí. Mají ho všichni. Ale foťáky, zvláště pak zrcadlovky, prostě vnímají jinak. Tedy vyjma specifických situací jako jsou oslavy a tak.
Oslavy, zajímavé téma. Zvláště pro cestovatele, když chtějí být blíže místní kultuře. Jaké zajímavé události se tu dějí?
Stále jsme v Číně, takže se tu slaví čínský nový rok. Jen mu říkají tibetský nový rok 🙂 Několikrát se pořádají koňské festivaly neboli „horse festival“. Potom tu jsou náboženské svátky, kdy občas přijede i nějaký vysoce postavený láma. A co je určitě zajímavé, tak jsou tance lámů, takzvané „Lama Dances“. Lámové při nich tancují v maskách. V létě tance trvají celý den, ale v zimě to byla třeba i celotýdenní záležitost.
Jedním z typických zvířat pro Tibet je jak. Jak je to tu vlastně s jaky je? Žijí volně? Má každý jak svého majitele?
Jak je tu zdroj obživy, takže nechávat je bez majitele by bylo opravdu velkým plýtváním. Každý má svého majitele. Víš o tom, že eskymáci umí rozpoznávat asi 50 druhů sněhu? Tak Tibeťané rozlišují snad 50 druhů Jaka. Rozpoznávají a pojmenovávají je podle barvy, velikosti, věku a samozřejmě i jména. Ale tak dalece jsem se o jaky nikdy nezajímal. Pro mě byla nejdůležitější informace, že místní jaci, na rozdíl třeba od nepálských, nejsou agresivní. Možná je to řidším vzduchem, kdo ví (směje se).
Jak je to okolo Taghongu a zde v údolí Xin Du Chao s turistikou?
Tibetská provincie Garze je jednou z nejvíce tradičních částí Tibetu a o cestovatele tu není nouze. Okolí Taghongu je poměrně prochozené, ale kdybys popojel tak dvacet minut autem do nížiny Xin Du Chao, tam je vše jinak. Údolí je málo známé a turisty příliš nenavštěvované. Tady máš téměř stoprocentní pravděpodobnost, že když někam vystoupáš nebo se projdeš po hřebenu, budeš první Čech, možná i první člověk, který se tam podíval. Je pravda, že značené cesty, jako známe z Čech, tu nejsou. Na druhou stranu, máme GPS, mapy a vždy je jasné, kde je údolí. Takže značení není pro místní lidi třeba, ale jako turista musíš být opatrný, aby ses neztratil.
A je možné spát volně v přírodě nebo už i sem dorazila nějaká regulace?
Je možné spát kdekoli. Spíše je třeba myslet na počasí. Na hamaku to tady určitě není. A to na chvíli pomíjím i fakt, že by byl často problém kam ji uvázat (směje se ). Ale stan je v pohodě. Znám super trasy, které mohu cestovatelům doporučit. Jsou tu kláštery, kde dlouho nikdo nebyl, protože když o nich místní neřeknou nebo se já nezmíním cestovatelům, je skoro nemožné je najít. A to jsou často ty nejkrásnější a nejvíce autentické vzpomínky. Většina lidí jezdí do hlavních center. Hodně lidí jezdí sem k nám do Taghongu, ale do údolí moc nechodí. A myslím, že se o dost ochuzují.
Bavíme se o údolí. O jaké nadmořské výšce tedy mluvíme.
Údolí, o kterém mluvím je 3.500 m.n.m. Chápu, že v českém pojetí je to zvláštní spojení. Považujeme 3.500 jako „nahoře“, ale pro Tibeťany je 3.500 zkrátka údolí, kde jsou pole a nějaké to zemědělství. Pěstují tu třeba brambory nebo salát. Brambory jsou moc dobré, jen jsou malé dá spoustu práce je oloupat. Ale chuťově jsou skvělé.
Když bude někdo chtít navštívit Taghong, kdy je nejlepší čas?
Záleží, co kdo má rád. Tady je počasí poměrně přívětivé celý rok. V létě jsou vyšší teploty přes den, v zimě výrazně nižší teploty v noci. A občas tu jsou čtyři roční období v jednom dni. Myslím že okem Evropana bych si vybral duben, květen nebo červen. Na druhou stranu v zimě se lépe předpovídá počasí.
Když se ještě vrátím zpět k obyvatelům a jejich životnímu stylu. Nešlo přehlédnout jejich styl řízení, co bys mi o tom řekl?
Shrnul bych to jednou větou. Řízení je výzva, ať už pro místní nebo i pro tebe. Na silnici mezi údolím a Taghongem je třeba povolená maximální rychlost 40 km/h. Ale všichni tu jezdíme normálně kolem 80 km/h. Je to krásná přehledná silnice, řidičův ráj. Ale protože pravidla jsou nastavena nesmyslně, nedodržuje je nikdo a policie to neřeší. Také je nedodržuje. Jediné, kde se to řeší je úsek s kamerami. Za nedodržení je pokuta 100CNY. Ale ty úseky všichni znají, takže je to takové kontraproduktivní. Ale jako cizinec by si měl určitě vše dodržovat, aby ses vyhnul zbytečným problémům.
A jak je to s nehodovostí?
Tibeťan začne jízdu tím, že otočí zpětné zrcátko co nejvíc nahoru, aby mu nepřekáželo ve výhledu. Prostě funkci zpětného zrcátka nepochopili. A ty boční, používají převážně jen když na ně zatroubíš. Nehodovost tu nějaká je, ale myslím si, že hlavně proto, že se řidiči nevěnují řízení. Jinak nechápu, jak by dokázali do sebe nabourat na široké rovné silnici, kde je vidět kilometry dopředu, není námraza, voda, kamení a ani Jaci. Na druhou stranu tam, kam není vidět se prostě troubí, což je ale docela přínosné. Další nesmyslný zvyk je focení selfie ať už jsi kdekoli, kdykoli. Například uprostřed silnice s alejí stromů. Ale za mě je toto spíše převzatý zvyk od čínských turistů.
Takže ty zastavená auta, co jsme míjeli u krajnic, to jsou všechno selfiečkáři? (směju se)
Kdepak, to je ještě jiný příběh. Přestože nadmořská výška s tímto horským národem nic nedělá, tak jízda v autě to je jiná. Tibeťani za jízdy v autě zvrací a to často. Za 20 minut jízdy, dokáží z tohoto důvodu zastavit třeba 5x.
Abych uzavřel téma dopravy. Doslechl jsem se, že se do Garze bude možné dostat také novou vlakovou dráhou. Je to pravda?
Ano, to je pravda. Vláda staví novou rychlodráhu. Trasa Chengdu – Lhasa, která nyní trvá tři dny, se díky této nové trati zkrátí na 8 hodin. A skvělé je, že jedna ze zastávek bude i tady u nás v Taghongu. Délka jízdy z Chengdu bude něco mezi dvěma a třemi hodinami. Letecky je to samozřejmě rychlejší (pozn. redakce 45 min), ale také znamená větší šok pro organizmus. Vystoupat 3.700 výškových metrů za tak krátkou dobu je zkrátka i pro místní velká zátěž.
Když potkávám místní lidi, působí na mě poměrně spokojeným dojmem. Jaký je tu vlastně životní standard?
Možná tě to překvapí, ale poměrně vysoký. Spousta místních lidí nebo rodin vlastní bary či diskotéky, zaměřené na turisty, dole v Chengdu nebo jiných městech. Zajímavé je, že část výdělku pak rozdělují zpět mezi místní komunitu. Oblast tedy nikterak zásadně nestrádá. Samozřejmě, ale záleží dost i na úhlu pohledu. Když se díváš na místní okolí a stavby očima evropana, najdeš mnoho nedostatků. Když se na ně ovšem díváš pohledem místních, je to jinak. V jejich očích jsou pro tebe nedokonalá místa dostačující a není moc důvod je zlepšovat. Místní jsou docela skromní, tedy když si odmyslíš všudypřítomné iPhony (směje se).
Trochu to ve mě evokuje myšlenku, jak tady pracují místní řemeslníci?
Místní řemeslníci umí dobře pracovat s kamenem a hlínou. Jen se jim moc nechce dělat. A ta domluva je těžká. Tím že jsou placeni od hodiny, je třeba je hodně hlídat. Třeba když nám dělali schody, bylo pro ně snazší nás přemlouvat, že železné jsou lepší, než aby sedli a začali pracovat. Nakonec jsme se ale domluvili a udělali nám nádherné kamenné. A zvládly to za den. Jenže ty dvě hodiny dohadování jsem musel i tak zaplatit. Je to náročné.
Původně jsem si myslel, že budou Tiběťáné spíše na podřadnějších pracovních pozicích, minimálně taková je občas představa západu. Ale tady mi to tak úplně nepřijde. Jak to je?
Máš pravdu, minimálně pro tento kraj je to představa opravdu mylná. Místní člověk si vydělá asi 2x více než Číňan z Chengdu. A jenom pro příklad, jsou tu litiové doly, ve kterých by místní nikdy nepracovali. Číňani jsou v tomto případě prostě levnější pracovní síla.
Na závěr mě ještě zajímá, zda-li nějak vnímáš omezování Tibeťanů?
V běžném životě a v této oblasti rozhodně ne. Ale jinak je skoro nemožné, aby Tibeťan dostal třeba pas. V tomto směru, myslím cestování, jsou Tibeťané dost znevýhodněni. Jiná věc je, že zprávy, které se dostávají do západních médií, jsou vždy z části subjektivním pohledem novináře, často žijícího někde daleko mimo, danou problematiku. Média si zkrátka situaci často přizpůsobí tomu, co bude mít nejlepší sledovanost. Nelze to brát rozhodně na lehkou váhu, ale člověk by neměl věřit všemu, co si přečte nebo uvidí ve svém oblíbeném televizním zpravodajství.
Tak ať skončíme nějak vesele. Jak to mají vlastně místní lidé se smyslem pro humor?
Určitě mají, ale trochu jiný, než na který jsme zvyklí u nás. Moc nerozumí sarkazmu ani satiře. O černému humoru nemůže být ani řeč. Třeba když jsem jednou viděl velmi pěkného mladého jaka, tak jsem s majitelem zavtipkoval: „že bychom si dali steaky?“ … No majitel sice pochopil, že jde o humor, ale moc se nesmál. Tady opravdu sedí přísloví jiný kraj jiný mrav (směje se).
Pokud vás zajímá více o místě, kde Max žije, podniká a vaří pivo, podívejte se na http://www.khampacafe.com/
Leave a Reply