Trek: Objev Pyreneje | Discover Pyrenees

Zasni se! Trek, kdy přejdeš od oceánu k moři a zdoláš 45 kilometrů převýšení! Sylvie Korbařová si splnila sen a prošla GR11, spojující Atlantik a Středozemní moře.

Imagine! Trek through Pyrenees and its 45km vertical drop on GR11 trail. Start on Atlantic coast and rech the Mediteran sea. Interested in? Wanna know more? Continue in English version.

VIDEO: „Přešla Pyreneje, vážení“

Což takle dát si … delší trek ?

Poslední dobou je velmi populární chodit pěšky. Když si odmyslíme Camino de Santiago nebo ‚krátké‘ dvoutýdenní treky, jak Tě napadlo přejít Pyreneje?

Přemýšlela jsem, že chci zkusit něco nevšedního, a tak jsem začla listovat v knize ‚nejkrásnější treky Evropy‘. Většina treků trvá okolo dvou týdnů, a to je pro mně málo. Tak si říkám, mám po škole, zkusím něco delšího. Miluju hory! Když jsem pak četla o Pyrenejích, už jsem se rozhodovlala jen mezi GR10 (Francouzská strana) a GR11 Španělsko. Pro mne to byla velká výzva zkusit si co ujdu. Tak si říkám GR11 to by šlo. Navíc, prý je ta 11ka hezčí (říkají to hlavně Španělé 🙂 ). Většina lidí nemá čás chodit tyto dlouhé trasy a o to je to lákavější. Takže start a cíl je jasný. Od oceánku k moři.

Pohledem na mapu se to zdá být dálka. Kolik má celý trek? Šla jsi sama? A jak dlouho jsi šla?

Šli jsme ve dvou, pouze já a přítel. Ve skupině bych to nedala (smích). Celý trek je dlouhý 820km a podle průvodců se dá ujít za 45 dní. Já jsem si naplánovala dva měsíce (60dní) s tím, že bude 15 dní rezerva na dokončení treku a pár dní na Barcelonu. Celkově jsme šli 47 dní. Vlastně jen 46, jeden den nám daly stopku střevní potíže. Vychází to průměrně na 20km na den a 1000 výškových metrů, a to je opravdu makačka. Nikdy předtím jsem nic takového nešla. Původně jsme plánovali i volné dny, kdy budeme relaxovat a odpočívat, ale nakonec jsme šli každý den. Bude to znít zvláštně, vim, ale dny odpočinku jsme dodržet nezvládli. Chtěli jsme prostě jít dál, postupovat k cíli.

Prozradíš rozpočet? Jak jste bydleli a stravovali se?

Nevyšlo to draze, letenka stála asi sedm tisíc. Ostatní náklady byly okolo deseti tisíc. Hlavně šlo o nakoupené jídlo (oříšky, tyčinky atp.) a protože jsem (jsme) skromná a nevadí mi jíst dvě stejná jídla denně dalo se dost ušetřit. Asi by ty náklady na jídlo byly větší, ale podpořilo nás Expres Menu s 25kg jídla (asi 45 jídel typu svíčková, kuře na paprice apod. …). A to nám hodně pomohlo. Měli jsme skutečně chutné jídlo, jen ohřáté na vařiči. Vodu jsme nabrali po cestě do lahví Life Straw. A bydlení? Kromě Barcelony jsme spali volně v přírodě. Což se trochu odrazilo i na hygieně. Horské řičky jsou strašně studené, až to úplně bolí. Takže se i stalo, že jsem si řekla ‚sprchu‘ dám až zítra. A to samé jsem si řekla i druhý den (smích). U nás se tomu říka ‚na prasáka‘.

Chápu správně, že jste vyráželi s 25 kg zásob?

To bychom asi ani nedali. Expres Menu jsme rozdělili na čtyři díly. Jeden jsme měli sebou a tři jsme si poslali na předem určená místa a tam jsme doplnili zásoby. Batoh měl po doplnění cca 18kg a když byl vyjedenej tak asi 14kg (3.5kg jsem si táhla fototechniku a to jsem, musím říci, dosti skromná).

Ještě se vrátím k jídlu. Zmínila jsi plynový vařič. Plynová kartuše se do letadla brát nesmí. Věděla jsi dopředu kde se dá karatuše dokoupit?

Tušila. Když jde o delší trek tak googlím ‚outdoor shop + město‘ a ověřím přes street view. Jinak kartuše lze nakoupit v kempech. V průvodcích a na jednom blogu doporučovali Easy Click, žádný Camping Gas. Bylo to přesně obráceně! Easy Click skoro nikde. A co je opravdu sranda, nesu tři a půl kila foto techniky, ale žádnej náhradní vařič. Náhradní varianta byla pepo v plechovce :-D.

NEJ z cesty …

Nej horší chvilka?

Letenky jsou opravdu velká motivace dojít do cíle. Ultra intenzivní krize byla druhý den – vlastně v prvním větším kopci. Vedro jak v pekle, foukal horký fén. Kondička po státnicích – nula. Jdeš stále nahoru a víš, že to nebude lepší. Večer v průvodci čteš, že je to minimální převýšení. Listuju a o 10 dní dál je to výrazně horší. To mě skoro až vyděsilo. Ale přiznala jsem to až o hoodně později.

Nej lepší chvilka?

To bylo asi když jsem poprvé uviděla Středozemní moře, náš cíl – vzdálelný asi 80km. Tak blízko a tak daleko. Ale bylo to něco úžasného, i přesto, že jsem věděla, že zbývají ještě další tři dny cesty.

Nej větší překvapení?

Čekala jsem, že když dojdu k moři, a dostaví se pocit typu „Jo! Jsme tu…, výhra …, dokázali jsme to…“ a to bylo trošku jinak. Konec cesty měl být označen červenou tečkou s bílým kruhem (cesta je značena dvěma pruhy červený a bílý) a ten konec – tu symboliku – jsme zkrátka nenašli. Možná tam ani není! A také mě překvapilo, že ten bezprostřední pocit, radost, že jsem to zvládla, se dostavil až později. Vlastně velkou radost z toho mám i teď, když si o tom povídáme.

Jak si zabalit na delší trek?

Sylvie se o tom zmiňuje v článku balíme na dlouhé treky.

Kde na teku GR11 koupit kartuše?

• Sallent de Gállego – sport shop (jen Camping Gas )
• Torla – sport shop
• Espotu konečně v jednom krámku kupujeme náš easy click
• Encamp – velký obchod Téchnic Esports (všechny typy plynů)
• La Jonquera – v domácích potřebách mají i easy click

Co dál?

Léto před námi, chystáš se na nějaký další trek? Pokud ano, prozradíš kam?

Prozradím, chystám se do Alp. Půjdeme přechod z Ženevy do Nice. Ale jen to ‚jenom‘ 35 dní. Díky bohou za ně, stávající životní styl a zaměstnání mi to umožňuje. Velkou radost mám i z toho, že chystaný trek nás podpořil Hannah s ultra lehkým stanem. Míň kila na zádech, více zábavy po cestě 😉

Sylvie Korbařová nadšenec do treků, přírody a cestování. Mimo jiné fotografka a specialista na techniku NIKON. Její zážitky a fotografie můžete sledovat na osobním blogu cestujsemnou.cz