Rozhovory

Ve 14 letech opustil Českou Republiku, chvíli žil v Anglii a chvíli v Číně. Max Nesázal zkrátka patří mezi ty dobrodruhy, kteří se nebojí jít za svými sny! Osud ho nakonec zavedl do tibetského Tagongu, kde si se svou ženou, v domě vedle místního chrámu, otevřeli malý hostel. A jelikož Max miluje pivo, zvláště pak to české, když se naskytla příležitost spojit zálibu s obchodem, neváhal. Založil si malý pivovar a vaří tu hned 4 druhy piv. Maxe jsme se zeptali, jaká cesta vede k tomu, že se z českého dobrodruha stane tibetský pivovarník.

 

 

---

Maxi, víme o tobě, že jsi dobrodruh, ale jak ses dostal právě sem, do tibetského Tagongu? (pozn.red. Tagong je nevelké město v čínském Sichuanu a tibetské provincii Garze)

Ze začátku jsem hlavně učil angličtinu v Číně. Několikrát jsem tu byl na dovolené. Poprvé jsem toto místo objevil úplně náhodou. Jednou v zimě jsem měl dovolenou a chtěl jsem si zajet za teplem na Hainan, taková místní Havaj. Ale v Chengdu jsem to trochu přehnal s pitím a tak jsem si řekl, že velká města raději už vynechám a vypravím se do hor. Když jsem pak přijel do Kandingu na hotel, recepční, která když mě viděla, řekla: „Ty jedeš určitě do Tagongu“, asi protože tam jeli nějací další turisté. A i když můj plán to úplně nebyl, řekl jsem si „A vlastně proč ne?!“ … a tak jsem se ocitl v Tagongu 🙂

A jak jsi přišel na to, že si tu založíš hostel?

V začátcích jsem jen pomáhal v místním hostelu. Díky tomu jsem zjistil, že mě to baví. Později jsem zde potkal svou stávající ženu, se kterou jsme se po nějaké době rozhodli, že si ho sami pronajmeme. Takže teď vlastně podnikám v pohostinství. K tomu mám takovou perličku, na kterou jsem poměrně hrdý. Podařilo se mi zde rozšířit řízek a bramborový salát. Obzvláště s řízkem to bylo velmi jednoduché. Pečení a smažení je místním lidem blízké a řízek je oslovil natolik, že se ho naučili smažit už sami. Jednou možná přijde i doba, kdy si místní budou myslet, že se tu dělaly od nepaměti, kdo ví.

Zmínil jsi pohostinství a ubytování. Ještě mi prosím prozraď, průvodcuješ také skupiny?

Průvodcování skupin spíše nedělám. U vaší skupinky jsem udělal výjimku, protože jste Češi a už z první komunikace bylo vidět, že se s vámi dá rozumně mluvit :-). Tady v horách je obecně problém v tom, že se spousta věcí nedá zaručit. Hlavně doprava a počasí jsou nevyzpytatelné a někteří turisté toto prostě nechápou. Druhou věcí je, že rád dělám věci, co mě baví. Proto teď věnuji většinu energie vybudování pivovaru a samozřejmě rodině, na průvodcovství tak nezbývá čas.

Pivovar v cizině. Kdekdo by se takového kroku zalekl. Jak se ti dařilo překonat ty nejtěžší první kroky, nejen ty byrokratické?

S pivovarem je to ještě malinko jinak. Vlastním ho napůl se svým místním obchodním partnerem, který je opravdu schopný businessman! Na rozdíl od „běžné“ povahy Tibeťanů, kteří se ohlíží jen na krátkodobý zisk, on se dívá dopředu. Nějakou dobu už spolupracujeme a důvěřujeme si. Najít dobré obchodní partnery a spolehlivé a důvěryhodné zaměstnance je asi to nejtěžší. Na druhou stranu je to základ perspektivního obchodu.

Jak moc bylo složité založit pivovar v horách Tibetu?

Nevím, jak odpovědět. V našem případě se sešlo několik náhod, které tomu nahrály a tak jsme se do toho pustili. Bylo to tak, že v Kangdingu krachoval bar, který měl vybavení na vaření piva. Když jsem zjistil, že vybavení je možné odkoupit a ještě za opravdu zlomek reálné ceny, téměř okamžitě jsem se rozhodl a vybavení nakoupil. Pivo mám rád a sen o malém pivovaru jsem měl už dlouho. A co lepšího můžete udělat, když žijete už několik let v cizině a máte chuť na dobré pivo?!

Říkáš zlomek ceny, prozradíš cenu nebo je to neveřejná informace?

Ale ano prozradím (směje se). Kdybychom vše nakupovali nové, jen varny by nás vyšly minimálně na 80 tis. EUR, a to nepočítám tu hromadu věcí okolo, které by s tím souvisely. Pak bychom se určitě dostali na výrazně větší částku. Nám se to však celé podařilo odkoupit za neuvěřitelných 50 tis. CNY (pozn. red. 180 tis. CZK). V Čechách ve sběrně bychom za to dostali víc. Jenže bar krachoval, platil nájemné stejné, co my platíme za šest let. Tak se jim vyplatilo to prodat a nám koupit.

To je skoro až neuvěřitelné. A co ta byrokracie okolo založení?

Společník je v tomto směru docela znalý. Jak bych to jen řekl, prostě dodal místní know-how. Výrobní know-how naopak dodávám já. Aktuálně se snažíme získat tzv. známku místního produktu, což by nám pomohlo zmírnit dopad některých striktních zákonů. Známka umožní získání určitých výjimek pro lokální produkty, což by nám výrazně ulehčilo práci. Ale v tomto ohledu je to jako jinde ve světě, byrokracie se nevyhýbá ani nám, zde vysoko v horách.

Když se dívám na to vybavení, vypadá to na opravdu velké množství piva. Máš zajištěný odbyt nebo alespoň pro začátek nějaké odběratele?

Jsem sice mladý, ale nejsem blázen ani snílek. Vařit v takovémto množství vůbec nebyl můj plán. Měl jsem to rozmyšlené, že tu bude malá místnost, kde se bude vařit deset fermentorů po sto litrech – pěkně se to naučit. Ale jak jsem ti už vyprávěl, život přináší různé náhody a zajímavé příležitosti.

Tím, že můj partner podniká a má kontakty, tak se bary od Lhasy až po Chengdu už skoro půl roku ptají, kdy už bude první várka piva. Odběratelů je možná víc, než dokážeme uspokojit. Ale já to chci hlavně dělat kvalitně. V Číně je gigantický trh skoro se vším a občas to je dost extrémní. Dříve byla místní piva tak nějak bez chuti. Dnes se velké pivovary už začaly zaměřovat i na chuť, ale já to takto chci vyrábět už od začátku.

Odkud bereš suroviny? A používáš i proslulý Žatecký chmel?

Suroviny nakupujeme z celého světa. Ohledně Žateckého chmelu. Tam jsem jim třeba nedávno doporučoval, aby zvedli cenu. Je totiž vyprodaný až do roku 2020. Ambasáda a CzechTrade jsou velmi nápomocní a musím říci, že tady v Číně odvádějí skvělou práci. Když jsem byl na veletrhu a mohu srovnat, jak podporují svou zemi třeba Slováci, tak Česká ambasáda funguje naprosto skvěle. Stará se, podporuje obchod i firmy. Hlavně prosím do rozhovoru připiš, že proti Slovákům nic nemám. Nerad bych, aby to vyznělo nějak špatně. Jen když vidím srovnání, tak jsme jako Česká Republika o pár kroků dál.

Je skvělé slyšet, že ambasáda funguje.

Ano, to opravdu funguje. Pan Zbyněk Noha (pozn. red. generální konzul ČR v Chengdu) tu byl celkem 3x. Zúčastnil se i slavnostního otevření. Nejsem si jistý, ale myslím že o tom byla i nějaká informace na webu konzulátu. Jen škoda, že ten asi čtou jen pracovníci konzulátů.

Jaké druhy piva vlastně budeš vařit Maxi?

Budu vařit čtyři různé druhy, které budou mít názvy inspirované místním prostředím. Ale to bych raději vaše čtenáře odkázal do videa, které jsme spolu natočili 😉

Malý pivovar se rozjede, co potom? Plánuješ třeba i hospodu?

Zatím o tom neuvažuji. I když samozřejmě jiná věc je, mít nahoře malý bar. Ten budu využívat pro soukromé účely nebo kamarádské akce. Primárně chci pivo vařit a distribuovat. Nepokrytě přiznávám, že tento způsob řeší i spoustu provozních problémů, které by vyvstávaly, pokud bych chtěl mít hospodu. Jedním z mích cílů je dostat sem „sudovou“ kulturu, kdy hospodě dodám sud, pípu, skleničky i s podtácky nebo třeba slunečníky. Zkrátka tak, jak to známe z Čech. A pak jen zásobovat. Možná časem něco málo i lahvovat, ale to je hudba budoucnosti.

Zmiňoval jsi se o sudech. Budeš se pouštět i cestou dřevěných sudů? Podobně jako to má část výroby v Plzeňském pivovaru?

Nad tím jsem uvažoval. Moc rád bych to v budoucnu zkusil. Sny si ale musím plnit postupně. Nejdřív rozjet výrobu, nabrat zkušenosti a teprve potom se pouštět do experimentů. Umím si představit, že za pár let budeme takto vyrábět třeba i speciály. Ale je to ještě hodně práce.